Někdy při tvorbě podceňujeme příjemce. Zbytečně vysvětlujeme, popisujeme, přesvědčujeme. O tom, že bolest je bolest, touha touhou, vášeň vášní. Spousta slov, gest a výkřiků o ničem. Unaví. Rozmělní. Obrousí podstatné. V sochách, v básních, v obrazech. A původní vzkaz končí ušlapaný davem myšlenek.
Včera jsem viděla výstavu v oseckém info centru, Tvoříme, tedy jsme. Jako na klouzačce. Nadšení, rozpaky, nadšení. Umění ale není o konzistenci názorů. Běžte a udělejte si svůj. Jedinečný a osobitý. O tom to celé je.
Otevřeno mají denně kromě pondělí od 9 do 17 a výstava končí 31. května.
