Tuhle jsem se mihla ve městě. Občas slezu z hor. Kvůli práci a tak. Na jedné akci jsem zaslechla maminu, která kárala dcerku, asi pětiletýho drobka. „Ty se naučíš poslušnosti, jinak bude zle.“ Neřekla naučíš se poslouchat, ale poslušnosti. Hnusný slovo. Nepříjemný vzpomínky, asociace.
Drill k odosobnění
Poslušnost. Armáda, drill, odosobnění. Proč ne. K armádě to patří. Jako kadence k samopalu. Ra-ta-ta-ta-ta. Z dětí ale poslušností nevychováte samostatné a silné bytosti. Jenom pokřivíte a oslabíte jejich osobnost a poslušnosti se pak nezbaví ani v dospělosti. Což pak většinou bývá velký průser.
Vyžadování striktní poslušnosti je takové fitko nízkého sebevědomí rodičů. Je to způsob, jak demonstrovat autoritu tam, kde přirozená autorita chybí. Jak z hovna udělat generála. Aport! K noze! A zůstaň!. A to si mám podle tebe nechat kálet na hlavu?!!! Jasně, že ne. Jak byste potom vypadali. 
Kouzelné slůvko respekt
Učila jsem. (Tehdy 35 dětí ve třídě.) Vychovala své děti. Kočírovala dětský herecký soubor a taneční oddíly teenagerů. Nikdy jsem ale nevyžadovala psí poslušnost. To, na čem jsem stavěla, byl RESPEKT. (Taky umění naslouchat a poslouchat.) Vzájemný respekt. Respekt, slušnost a ohleduplnost. Respektovat sám sebe, ale také respekt a ohleduplnost k druhým. K rodičům, ke spolužákům, kamarádům. Ke starým lidem, k dospělým. Ke všem živým bytostem. Respekt, slušnost a ohleduplnost. Nejdůležitější výbava, jakou může dítě od vás do života dostat.
Poslušnosti učte akvarijní rybky
Poslušnosti učte svýho psa. Nebo kočku. Možná taky papouška, rybičky, morče. Proč ne. Dětem se ale nebojte ukázat, že mají právo neposlechnout, pokud mají rozumný argument a ten se nebojí s vámi prodiskutovat. Učte je věci, které je posunou na cestě k silné, jedinečné, přemýšlející a sebevědomé bytosti. Ne k hadru, o který si každý otře boty. I můj Hugouš by vám potvrdil, že si o poslušnosti myslí svoje. Zrzek jeden zatracenej, neposlušnej. Howgh.
